Psala jsem, psala jsem, propisce došla náplň a dopsala jsem. Tak teď píšu na počítači.

Červenec 2008

Totální rozcestník celého blogu

24. července 2008 v 13:31 | Alisha Trianel Fare a Wailien
alias oznámení, ankety, do této rubriky můžete dávat i reklamy na své blogy a odkazy na soutěže.
Autoři Eragon povídek, které jsme četli a také tak trošku ohodnotili. I do této rubriky můžete dávat odkazy na stránky, ale musí to být odkazy na stránky s Eragon povídkami a nesmí to být odkaz na nějakou soutež.
Podívky od Alishy Trianel Fare a od Wailien.
Jsou to pouze Eragon povídky, jenž zatím mají jeden společný rys. Vyskytuje se v nich převážně Eragonova rodina.

2.kapitola-Když smrt své sítě spřádá-druhá část

4. července 2008 v 22:02 | Alisha Trianel Fare |  Oheň a vítr
Strhl ho proud řeky. Oblečení ho stahovalo dolů. Vynořil se na břehu řeky Anory mnoho metrů od vodopádu.
Kašlal vodu a snažil se popadnout dech.
Jakmile se mu dostal do plic vzduch, ucítil ostrou bolest v hrudníku. Padl tváří do písčitého břehu a cítil pod rukama hladké oblázky. Nadechl se a vnímal vodu, která mu tekla u nohou. Na šestý pokus se mu podařilo trochu se zvednou, plazil se pryč od vody, pak padl na záda a vnímal vůni kolem sebe. Byli tu cítit borovice, taky smrky, ale i nějaké luční kvítí.
Fajn, jsem pryč z Dračích hor, ale kde?pomyslel si Eragon.
Teprve po chvíli mu opět došlo, že někoho zabil.
Zabil jsem ho!
On by zabil tebe, kdybys to neudělal!
Ale stejně!
V čem se já od něj liším?!
Máš výčitky, které by on zaručeně neměl.
Eragon zahnal své druhé já a postavil se na roztřesené nohy. Teď už to tady poznal. Vesnice odsaď byla několik mil, to věděl. Sem se s ostatními chlapci z vesnice chodili koupat, když bylo hodně teplo. Nebyl tu totiž skoro žádný proud, který by nemyl strhnout a tak mohli kluci nerušeně dovádět. Eragon na tohle místo chodil rád. Měl na něj hodně šťastných vzpomínek. Tady se naučil plavat, chytil první rybu a vůbec si tu s kluky užili spoustu legrace.
Eragon sebral všechny svoje síly a vydal se zpátky do vesnice.
------------
Mezitím v Carvallu....
-----------
Gero už byl nervózní, Eragon se od včerejšícho nebo spíš dnešního požáru neukázal a Mariana na tom byla špatně. Hodně špatně. Na většině těla měla popáleniny, Roran zrovna seděl u jejího lůžka v domě Gertrudy, zatímco Gero prohledával trosky domu. Většinu věcí zničil požár, ale přece jen něco našel. Pěníze žár neroztavil a to bylo jejich jediné štěstí, našel ještě pár dalších nepříliš důležitých věcí.
To co ho ale překvapilo, bylo to, že teplá deka s vyšitým znakem, v níž kdysi jeden už donesl spícího Eragona, se zdála být ohněm nedotknutá. Gero tuhle deku Eragonovi nikdy neukázal, protože by to jenom zvíšilo Eragonův zájem dozvědět se víc o své rodině. Když ho sem ten muž donesl byly Eragonovi čtyři roky, ale přesto si nepamatoval nic víc, než datum svého narození.
I když aniž by o tom věděl, znal spoustu příběhů, které vyprávěl Brom v průběhu let, nazpaměť ještě dřív, než je Brom řekl. Krom toho dokázal rozeznat jednotlivé zbraně a to bylo na malé hodně zvláštní.
Snad se Eragon brzo vrátí domů, pomyslel si Gero, když zvedl deku a odešel zpátky za Roranem a Marianou.
Brom v té době zavřel dveře za Faolinem, který si zničeně sedl na židli a zabořil obličej do svých dlaní.
"Co se stalo, Faoline? Kde je Hyir?"
"Hyir je mrtvý,"zašeptal Faolin. Brom si k němu ohroměně přisedl.
"Jak to myslíš, mrtvý?"
"Hyir zapálil ten dům a ten kluk, ten co tu má jako asi jediný tmavé vlasy, tak ten se za ním vydal, Hyir se ho snažil zabít, posílal na něj kouzla, ale ten kluk se jim pokaždé vyhnul, asi. Nevšiml jsem si, že by byl zraněný. Když jsem je doběhl Hyir toho chlapce pronásledoval řekou, ten kluk mu asi vykopnul meč a ten spadl do řeky. Když chtěl Hyir toho chlapce chytnout, tak se točil a sekl mečem Hyira přímo do krku. Byl mrtvý dřív než spadl do řeky. Schoval jsem jeho tělo pod větvemi kousek od řeky."
"A co E-ten chlapec?"
"Vypadal zmateně, hodně zmateně. Když jsem se k němu přiblížil, skočil z vodopádu. Neviděl jsem, že by se vynořil. Tohle je jeho,"řekl Faolin a ukázal Bromovi přívěšek. Brom si ho od Faolina vzal a prohlížel si ho s neskrývaným údivem. Pak ho Faolinovi vrátil.
"Brome, co mám dělat?"
"Vrať se do Elesméry a tohle vyřiď Oromisovi a královně Islanzadi.: ,Dráček žije. Vardenobé nechť se střeží!' "
---------------
Eragon se vrátil. Gero ho pevně objal a odvedl ho za Marianou a Roranem. Když vstoupili do Gertrudiny chýše, pochopili, že se něco změnilo. Mariana byla hrozně bledá a Roranovi tekly slzy. Gertruda si odvedla Gera stranou a řekla mu.:
"Nemůžu pro ni už udělat víc, než jí tlumit bolest.
Gero, je mi to líto, ale Mariana dnes nebo zítra jistě zemře."
--------------
"Jak to myslíš, že dráček žije? A Vardenové se mají střežit Co to má znamenat?"ptal se Faolin Broma.
"Oromis ví, co to znamená a to by ti mělo stačit!"
"Ne! To mi teda stačit nebude! Kdo je ten kluk?"
"Ten chlapec, jak si mi sám řekl, je mrtvý. Ten přívěšek je jedna z dvou částí klíče, od té skříňky, kteoru jsi mi přišel ukázat. Dvě části klíče a dva chlapci,jenž hlídají části klíče, rozumíš?"podíval se Brom na Faolina a ten krátce přikývl.
"Víc ti říct nemůžu, Faoline. Ne tady. Ne teď. Oromis ti vše vysvětlí v Elesméře. O Hyirovo tělo se postarám! Ty jeď do Elesméry!"
Brom ho odvedl ke stájím hostince a počkal než elf na koni zmizel z dohledu, teprve poté se vydal do Gertrudiny chýše, kde, jak si byl jistý, byl právě Eragon.