Psala jsem, psala jsem, propisce došla náplň a dopsala jsem. Tak teď píšu na počítači.

4.kapitola-Dál horami

28. června 2008 v 19:30 | Wailien |  Life of Selena
Kdyby nebyla tak zatraceně krásná a já se štítil udělat jí modřiny, které by zhyzdili její sametovou pleť, asi bych ji zaškrtil.
Byla tak krásná, přesto tak nevinná, měl co dělat, aby v její přítomnosti neztratil sebeovládání.
Ovšem to její chování, spíš než potíže s touhou po ní, měl touhu zabít ji. Pořád ho štvala, jeho urážky jí nijak nevadili, dokonce se jim smála. Ovšem uměla se také rozzuřit, což se stalo, když projížděli kolem Therinsfordu a on jí řekl, že patrně pojedou přes dračí hory. Nejdřív si myslela, že si z ní utahuje, ale pak se přímo rozběsnila, že je to pro něj velmi nebezpečné. Nechápal, co tím myslela, ale už ho začínalo štvát, jak mu říkala, že neujde ani dvě míle a bude po něm.
Skoro měla pravdu, když zajeli víc do hustých lesů, jen prvních pár metrů za okrajem temného lesíku, ho praštila větev a on spadl z koně. Kdyby nebyl jezdec, byl by už mrtvý. Naštěstí nebyl jediný, kdo byl málem mrtvý. Selenu málem uštknul had, když se utábořili následujícího dne na noc. Poté, co ho nohou odhodila, se mu zadívala do tváře. Jeho temné oči jiskřily pobavením, rty měl zkroucené v úšklebku.
Selena už si všimla, že se nikdy moc neusmívá. Podle ní to byl spíš samotář, který si jen málokterého člověka pouští k tělu. Za těch pár dní si nedokázala představit, že by s ním někdo mohl vydržet delší dobu. To zapadalo do toho, že je samotář, žádnou rodinu nemá. Říkal sice, že má na nějakém hradě příbuzné…a to jí právě vrtalo hlavou.
"Na hradě."
Kolik lidí dnes žije na hradě? Selena slýchávala o různých hradech z bájí a pověstí, které jí vyprávěl její otec Kadok a taky často chodila do ruin Palancarského hradu, ale žádný opravdový hrad nikdy neviděla, ani neslyšela, že by nějaký ještě existoval. Po pádu jezdců byla většina zanedbána a teď jsou na tom určitě ještě hůř než ten Palancarský.
Dále jí vrtalo hlavou, proč jí ten cizinec nechce říct svoje pravé jméno, jméno Mörlen se jí nelíbilo a tak mu říkala mu říkala bručoun, což ho až nehorázně štvalo.
Kromě jeho patrně fiktivních příbuzných na hradě jí vrtalo hlavou, jak se dostal k té skřínce.
Nebo spíš, proč si ji vzal?
Proč riskoval vlastní život, aby ji získal?
Jako má pro něj cennu?
Je sice zlatá, vykládaná drahokamy a postříbřená, ale stejně, proč ji chce?
Má ji pro někoho jiného nebo pro sebe?
Našel tu skříňku až teď nebo o ní věděl už kdysi?
Jestli ano, proč si ji nevzal už dřív?
"Seleno?"ozvalo se vedle ní
"CO?! Děje se něco?"
"Nic, jenom se tváříš zamyšleně a už si dlouho nic neřekla, což je u tebe zvláštní!"řekl Morzan a povolil koni oteže.
"Víš ty vůbec, kolik věcí je zvláštních na tobě?!"zeptala se ho ironicky Selena.
"Tolik, že kdyby s každou další zvláštností, které na mně jsou, poporostli Dračí hory o stopu, byli by dnes šestkrát vyšší než Beorské?"
"Ty jsi je někdy viděl?"
"Beorské hory? Kdysi dávno,"řekl Morzan neurčitě.
"Ty, Seleno, poslyš! Proč sis vlastně nechtěla toho chlapa vzít? S tím, jak si na něj vyrazila s mečem bych se na jeho místě spíš nechtěl s tebou oženit já. Tak proč?"
"Sloun je řezník v Carvallu už pár let, ještě před pár týdny jsem proti němu skoro nic neměla, ale jak se rozneslo, že mě chce požádat o ruku, přišla za mnou jedna dívka z Therinsfordu. Řekla mi, že Sloun se jí před pár lety pokusil znásilnit."
"Aha."
"Kdyby se mě ten parchant pokusil byť jen dotnout, zabila bych ho."
"Kryješ si špatně levý bok."
"Co?"
"S mečem sice podle mě nezacházíš často a taky to tak vypadá, ale nejhůř si bráníš levý bok."
"Ty jsi ale chytrý! Jak tohle můžeš vědět?"
"Řekněme, že jsem tak trochu přechodně v armádě."
"Přechodně?"
"Jenom když chci."
"Když Galbatorix povolá do zbraně, tak přece musíš jít, jinak by tě zabili!"
"Dost pochybuji, že by mě dal Galbatorix zabýt, jsem pro něj dost výhodný pěšák."
"Pěšák?"
"Něco jako zabiják. On řekne koho a já ho zabiju."
"To jako i ženy a děti?"
"Děti? Zbláznila ses?! To ne! Ženský jenom, když vážně musím nebo když se ony snaží zabít mě.
"Už ses lekla!"
"Co?"
"Že cestuješ s někým stejně hrozným jako Galbatorix!"
"Nemyslím si, že jsi stejně hrozný jako Galbatorix. On zabíjí všechny bez vyjímek, on je nejkrutější ze všech!"v hlase jí byla slyšet nenávist.
"Ale křivopřísažníci jsou taky hrozní,"řekl a nedíval se jí při tom do očí
"To jsou, ale Galbatorix byl ten, který je vedl, aby pozabíjeli všechny jezdce, sice se nám snaží jeho lidé namluvit, že jezdci byli zkažení a zasloužili si to, ale určitě ne všichni. Vždyť mezi jezdci mohli být i děti a co ty mohli provést?"
"Mezi jezdci v té době bylo jedno dítě. E´skam."
"Ale to je křivopřísažník."
"Je mu 81 a jezdci padli před 77 lety. Tenkrát byl dítě. Křivepřísažníci ho vychovali v jednoho z nich." Selena se tímhle zdála být zaskočená a tak, aby ji trošku rozptílil, dodal.:
"Víš, že bydlíš v údolí, kde vládli 4000 let Palancarové?"
"Vím, že tam žili, ale tak dlouho?"
"Ještě před tím než se z jezdců stala ucelená skupina. Nikdy se pod vládu jezdců nepodřídili. Žili s nimi sice v míru, ale nikdy si od nich nenechali poroučet."
"Poslední král prý ani těsně před smrtí nesklonil před Galbatorixem hlavu," dodala k jeho řeči Selena.
"To je pravda. Víš, že Palancarové se dají celkem snadno rozlišit od ostatních lidí?"
"Vážně?"
"Jo, prý umí zacházet s lukem skoro stejně dobře jako elfové, s mečem jsou také dobří, ale ne tolik. Nebojí se chodit po dračích horách a stejně tak se nebojí draků. Většinou mají světlé vlasy. Každá žena, která nosila dítě z královské krve, ať už z ní sama pocházela nebo ne, tak v době těhotenství jí vlasy postupně ztmavly, prý většinou až v šestém měsíci, ale někdy i dřív."
"Kdo tě tohle všechno naučil?"
"Eh?"
"O jezdcích, palancarech, trvdíš, že umíš bojovat. Kdo tě to naučil?"
"Některé věci mě naučili už před dávnými časy lidé, u niž jsem byl v učení. Zbytek jsem se postupně naučil od všech možných lidí, které jsem potkal,"řekl a podíval se na ptáka, který zahoukal na stromě kousek před nimi.
"Mörlene?"
"Hm?"otočil se zpátky na ní.
"Proč sis vzal tu zlatou skříňku?"zeptala se potichu a Morzan naprázno polkl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mariana Mariana | Web | 28. června 2008 v 20:24 | Reagovat

Zajímavá kapitolka. Celkem jsem čekala, kdy se po ní vrhne, aby jí uškrtil :-D

2 arya-nele arya-nele | E-mail | Web | 28. června 2008 v 22:06 | Reagovat

suuuuuuuuper dilek......

3 Alisha Trianel Fare Alisha Trianel Fare | E-mail | Web | 28. června 2008 v 22:38 | Reagovat

to Mariana: Já to taky v jednu chvíli čekala.

to Wailien: Super kapča, lepšíš se. Já právě dopsala kapču k HP a tajemství rodiny, asi jak jsem opravovala to tvoje, tak na mě přišla můza.¨

xD

4 arwen arwen | 29. června 2008 v 13:32 | Reagovat

pekny jen tak dal

5 Smrt (a opovažte se mi říct Smrtko!) Smrt (a opovažte se mi říct Smrtko!) | 4. července 2008 v 22:28 | Reagovat

Já tenhle blog miluju, zbožňuju...

Takhle užasný Eragon povídky jsem už dlouho neviděla, samozřejmě, že mnoho toho udělá úprava od Alishy a čte se to mnohem lépe, ale obdiviju Wailien, že má trpělivost se všema těma rozcestníkama a tou spoustou času, kterou věnuje tomu, že s Alish probírá děj, který pak naprosto fantasticky napíše. No já z těchhle povídek snad umřu blahem xD

Jinak super kapča

6 Ivi Ivi | 30. srpna 2008 v 18:04 | Reagovat

Mno, mě spíš brzo bude zabíjet to čekání :D

7 Pavel Pavel | E-mail | 2. března 2013 v 23:18 | Reagovat

Prostě perfektní , úžasné , skvěle napsané :)

8 Jarda Jarda | E-mail | 2. března 2013 v 23:19 | Reagovat

Vážně skvělé , perfektní zpracování :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama