Psala jsem, psala jsem, propisce došla náplň a dopsala jsem. Tak teď píšu na počítači.

Červen 2008

4.kapitola-Dál horami

28. června 2008 v 19:30 | Wailien |  Life of Selena
Kdyby nebyla tak zatraceně krásná a já se štítil udělat jí modřiny, které by zhyzdili její sametovou pleť, asi bych ji zaškrtil.
Byla tak krásná, přesto tak nevinná, měl co dělat, aby v její přítomnosti neztratil sebeovládání.
Ovšem to její chování, spíš než potíže s touhou po ní, měl touhu zabít ji. Pořád ho štvala, jeho urážky jí nijak nevadili, dokonce se jim smála. Ovšem uměla se také rozzuřit, což se stalo, když projížděli kolem Therinsfordu a on jí řekl, že patrně pojedou přes dračí hory. Nejdřív si myslela, že si z ní utahuje, ale pak se přímo rozběsnila, že je to pro něj velmi nebezpečné. Nechápal, co tím myslela, ale už ho začínalo štvát, jak mu říkala, že neujde ani dvě míle a bude po něm.
Skoro měla pravdu, když zajeli víc do hustých lesů, jen prvních pár metrů za okrajem temného lesíku, ho praštila větev a on spadl z koně. Kdyby nebyl jezdec, byl by už mrtvý. Naštěstí nebyl jediný, kdo byl málem mrtvý. Selenu málem uštknul had, když se utábořili následujícího dne na noc. Poté, co ho nohou odhodila, se mu zadívala do tváře. Jeho temné oči jiskřily pobavením, rty měl zkroucené v úšklebku.
Selena už si všimla, že se nikdy moc neusmívá. Podle ní to byl spíš samotář, který si jen málokterého člověka pouští k tělu. Za těch pár dní si nedokázala představit, že by s ním někdo mohl vydržet delší dobu. To zapadalo do toho, že je samotář, žádnou rodinu nemá. Říkal sice, že má na nějakém hradě příbuzné…a to jí právě vrtalo hlavou.
"Na hradě."
Kolik lidí dnes žije na hradě? Selena slýchávala o různých hradech z bájí a pověstí, které jí vyprávěl její otec Kadok a taky často chodila do ruin Palancarského hradu, ale žádný opravdový hrad nikdy neviděla, ani neslyšela, že by nějaký ještě existoval. Po pádu jezdců byla většina zanedbána a teď jsou na tom určitě ještě hůř než ten Palancarský.
Dále jí vrtalo hlavou, proč jí ten cizinec nechce říct svoje pravé jméno, jméno Mörlen se jí nelíbilo a tak mu říkala mu říkala bručoun, což ho až nehorázně štvalo.
Kromě jeho patrně fiktivních příbuzných na hradě jí vrtalo hlavou, jak se dostal k té skřínce.
Nebo spíš, proč si ji vzal?
Proč riskoval vlastní život, aby ji získal?
Jako má pro něj cennu?
Je sice zlatá, vykládaná drahokamy a postříbřená, ale stejně, proč ji chce?
Má ji pro někoho jiného nebo pro sebe?
Našel tu skříňku až teď nebo o ní věděl už kdysi?
Jestli ano, proč si ji nevzal už dřív?
"Seleno?"ozvalo se vedle ní
"CO?! Děje se něco?"
"Nic, jenom se tváříš zamyšleně a už si dlouho nic neřekla, což je u tebe zvláštní!"řekl Morzan a povolil koni oteže.
"Víš ty vůbec, kolik věcí je zvláštních na tobě?!"zeptala se ho ironicky Selena.
"Tolik, že kdyby s každou další zvláštností, které na mně jsou, poporostli Dračí hory o stopu, byli by dnes šestkrát vyšší než Beorské?"
"Ty jsi je někdy viděl?"
"Beorské hory? Kdysi dávno,"řekl Morzan neurčitě.
"Ty, Seleno, poslyš! Proč sis vlastně nechtěla toho chlapa vzít? S tím, jak si na něj vyrazila s mečem bych se na jeho místě spíš nechtěl s tebou oženit já. Tak proč?"
"Sloun je řezník v Carvallu už pár let, ještě před pár týdny jsem proti němu skoro nic neměla, ale jak se rozneslo, že mě chce požádat o ruku, přišla za mnou jedna dívka z Therinsfordu. Řekla mi, že Sloun se jí před pár lety pokusil znásilnit."
"Aha."
"Kdyby se mě ten parchant pokusil byť jen dotnout, zabila bych ho."
"Kryješ si špatně levý bok."
"Co?"
"S mečem sice podle mě nezacházíš často a taky to tak vypadá, ale nejhůř si bráníš levý bok."
"Ty jsi ale chytrý! Jak tohle můžeš vědět?"
"Řekněme, že jsem tak trochu přechodně v armádě."
"Přechodně?"
"Jenom když chci."
"Když Galbatorix povolá do zbraně, tak přece musíš jít, jinak by tě zabili!"
"Dost pochybuji, že by mě dal Galbatorix zabýt, jsem pro něj dost výhodný pěšák."
"Pěšák?"
"Něco jako zabiják. On řekne koho a já ho zabiju."
"To jako i ženy a děti?"
"Děti? Zbláznila ses?! To ne! Ženský jenom, když vážně musím nebo když se ony snaží zabít mě.
"Už ses lekla!"
"Co?"
"Že cestuješ s někým stejně hrozným jako Galbatorix!"
"Nemyslím si, že jsi stejně hrozný jako Galbatorix. On zabíjí všechny bez vyjímek, on je nejkrutější ze všech!"v hlase jí byla slyšet nenávist.
"Ale křivopřísažníci jsou taky hrozní,"řekl a nedíval se jí při tom do očí
"To jsou, ale Galbatorix byl ten, který je vedl, aby pozabíjeli všechny jezdce, sice se nám snaží jeho lidé namluvit, že jezdci byli zkažení a zasloužili si to, ale určitě ne všichni. Vždyť mezi jezdci mohli být i děti a co ty mohli provést?"
"Mezi jezdci v té době bylo jedno dítě. E´skam."
"Ale to je křivopřísažník."
"Je mu 81 a jezdci padli před 77 lety. Tenkrát byl dítě. Křivepřísažníci ho vychovali v jednoho z nich." Selena se tímhle zdála být zaskočená a tak, aby ji trošku rozptílil, dodal.:
"Víš, že bydlíš v údolí, kde vládli 4000 let Palancarové?"
"Vím, že tam žili, ale tak dlouho?"
"Ještě před tím než se z jezdců stala ucelená skupina. Nikdy se pod vládu jezdců nepodřídili. Žili s nimi sice v míru, ale nikdy si od nich nenechali poroučet."
"Poslední král prý ani těsně před smrtí nesklonil před Galbatorixem hlavu," dodala k jeho řeči Selena.
"To je pravda. Víš, že Palancarové se dají celkem snadno rozlišit od ostatních lidí?"
"Vážně?"
"Jo, prý umí zacházet s lukem skoro stejně dobře jako elfové, s mečem jsou také dobří, ale ne tolik. Nebojí se chodit po dračích horách a stejně tak se nebojí draků. Většinou mají světlé vlasy. Každá žena, která nosila dítě z královské krve, ať už z ní sama pocházela nebo ne, tak v době těhotenství jí vlasy postupně ztmavly, prý většinou až v šestém měsíci, ale někdy i dřív."
"Kdo tě tohle všechno naučil?"
"Eh?"
"O jezdcích, palancarech, trvdíš, že umíš bojovat. Kdo tě to naučil?"
"Některé věci mě naučili už před dávnými časy lidé, u niž jsem byl v učení. Zbytek jsem se postupně naučil od všech možných lidí, které jsem potkal,"řekl a podíval se na ptáka, který zahoukal na stromě kousek před nimi.
"Mörlene?"
"Hm?"otočil se zpátky na ní.
"Proč sis vzal tu zlatou skříňku?"zeptala se potichu a Morzan naprázno polkl.

Info

23. června 2008 v 12:44 | Alisha Trianel Fare |  Stejný osud podruhé nebo možná ne?
Uplynulo již třicet let od Bitvy ve Farthen Duru.
Galbatorix zuří, někdo mu krade plány významných akcí, vzácné předměty a nedávno zmizel pergamen dokonce z jeho vlastní ložnice. Pověřuje Murtagha, aby našel zloděje, získal od něj ztracené plány a předměty a pak zloděje zabil. Murtagh se do úkolu vrhá se stejným nadšením jako do všech úkolů za poslední dva roky.
Už dva roky chodí jako tělo bez duše a nebýt Trna, dávno by už spáchal sebevraždu. Před pěti lety se jim podařilo zajmout Eragona, ten ovšem ani po třech letech nevyzradil ani jedno slovo, kterým by Galbatorixovi pomohl. Po čas Eragonova věznění, za Eragonem často chodil Murtagh a povídali si. Stále mezi nimi ovšem panovala křivda vytvořená Galbatorixem. Před dvěma lety všechny včetně Murtagha zasáhla krutá rána. Vardenům se podařilo propašovat Eragonovi vzácný jed, který působí i na elfy. Eragon zemřel během několika vteřin. Murtagh poté odnesl jeho tělo Elvě. Ta ovšem ví, že Eragon mrtví není…
Murtagh se vydává najít zloděje, netuší ovšem, že zlodějem je právě Eragon, který čeká na příležitost, kdy se pomstí. Chce nalákat Galbatorixe do skály Kuithan, kde se ztratilo už mnoho bytostí a nikdy se nevrátili. Eragon ale neví, že runy ve skále Kuithan mají kouzelnou moc a přenesou, jak Elvu tak Eragona s Murtaghem zpátky v čase.

Povídky(jednorázové)

23. června 2008 v 11:25 Povídky
Zatím mě nenapadla žádná jednorázovka, ale snad něco vymyslím:-)

4.kapitola-Přívěšek

4. června 2008 v 20:56 | Alisha Trianel Fare |  Otec a bratr
Vyšel ze svého stanu, který sdílel s Roranem a vydal se z tábořiště zpátky na místo, kde s Murtaghem před pár dny bojovali. Safira ho "tiše" následovala a snažila se s ním spojit, neodpovídal. Teprve, až na té plošině zůstal stát a řekl.:
Myslíš, že to byl obyčejný sen?
Mohl to být jenom sen.
Takže si myslíš, že to může být i pravda.
Safira si po dračím způsobu povzdychla.
Víš maličký, tobě se moc obyčejných snů nezdá, ale doufejme, že to byl pouze sen.
Kéž by, řekl si v duchu Eragon a vydal se do stanu Nasuady.
Půlku dne mu zabralo jenom vyřizování korespondence a porady, poté cvičil v kouzlení Vardenské kouzelníky. Krátce po západu slunce se vydal do svého stanu, aby padl do své útulné postele. Jak moc se na ni těšil! U vchodu do stanu popřál Safiře dobrou noc a vlezl do stanu. Náhle ho někdo ze zadu chytil, pak už viděl jen malou záři u svého spánku a pak už všechno zčernalo.
Murtagh seděl vedle Eragonovi postele a čekal až se jeho bratr probudí, Safiru držel pod kouzlem, takže spala. Netrvalo to dlouho a mladší jezdec otevřel oči. Promnul si oči a pak se prudce posadil. Když spatřil Murtagha na chvíli se uklidnil, ale pak zase strnul.
"Co tady děláš?!"vyštěkl.
Murtagh se prudce nadechl, podíval se Eragonovi do očí a pak řekl.:
"Musíme si promluvit!"
Vstal a vyšel ze stanu, Eragon ho následoval, ale zůstával ve střehu. Snažil se spojit se Safirou, ale ta spala. Došli nepozorováni až za tábor, Murtagh se posadil na zem a dával při tom velký pozor, aby si nesednul na ohnivé gejzíry. Eragon se postavil nad něj a chvilku vyčkával.
"O čem se mnou chceš mluvit?"vyštěkl. "My se už nemáme o čem bavit!"otočil se chtěl odejít
"To říkávala máma,"zamumlal Murtagh.
"Cože?"
"Si jí podobný, v některých věcech. Umíš se pořádně zlobit, ale přitom máš o druhé strach."
"Jak můžeš ty vědět, co cítím?"
"Jak můžu vědět na co myslíš, Eragone?"
"Vím, že si teďka neříkáš ,Co ten tady dělá? Proč tu je? Chce mě zabít?' tebe by jen v mála případech napadlo, že bych tě chtěl zabít."
"Při našem posledním setkání to tak nevypadalo."
"Ty si vážně myslíš, že ta slova jsem vymýšlel já?!"Murtagh se hystericky zasmál. Eragon ucítil něčí vědomí kousek od sebe.
"Víš moc dobře, že tak dlouhý proslov bych v životě nevymyslel-pokud by se netýkal žen."
"Mluví pravdu, Eragone,"ozval se za ním dívčí hlásek.
"Mrzí ho, co ti musel říkat,"dodala Elva a přešla až k modrému jezdci. Eragon se k ní sehnul. Elva k němu upínala své fialové oči.
"Měl bys mu to říct!"otočila se na Murtagha. "To kvůli čemu si přišel, ale prvně mu to dej to malý zlatavý."
"Malý zlatavý?"nechápal Eragon, ale to už byla Elva pryč.
"No tohle,"řekl Murtagh a podal mu šedivý kapesník nebo co to bylo. V něm byl stříbrný řetízek s rubínem, zasazeným do zlata.
"Co je to?"
"Řetízek, který dal Morzan naší mámě, když jsem se narodil. Myslel jsem, že by si chtěl mít taky něco, co bývalo mámino."
"Je krásný! Ale Murtaghu, řekni doopravdy, proč tu jsi."
"Náš otec…je naživu,"vyslovil to konečně Murtagh a pozorně sledoval Eragona, ten se ale nezdál být moc překvapený. Jenom si povzdechl.
"To je všechno, co jsi mi přišel říct?"řekl zcela klidně Eragon a sedl si vedle Murtagha.
"Eh-já ti řeknu. Že Morzan je naživu a ty se řekneš jenom tohle?! Bože, moje rodina vážně není normální!"
"To není!"
"Jak to, že nejsi překvapený?"
"Viděl jsem to, jak se vracel na hrad za Galbatorixem, ve snu. Už se mi to dřív stalo s Aryou."
"S Aryou,"zopakoval Murtagh, "myslíš to, jak si po nocích prohledával vězení?"
"Tys o tom věděl?!"
"Někdo se o tebe starat musí!"smál se Murtagh.
"Murtaghu, ví už Morzan, že jsem…však ty víš."
"No Galbatorix se mu to snažil říct, ale dokázal jsem ho přesvědčit, že jsem mu to už řekl,"poté mu Murtagh vypověděl, jak se Galbatorix snažil oznámit rodinné záležitosti a jak mu do toho Murtagh skákal.
"Tys vážně řekl, že jsem jediný, kdo nakopal Galbatorixovi prdel na dálku?!"padal smíchy na zem Eragon.
"No, jo, ale Eragone, musíš dávat zatracený pozor, otec je silný, kdyby s tebou bojoval, mohl by tě i zabít, jasné? Sice jsem řekl Wailimu, že jsi Morzanův syn, ale…"
"Kdo je Waili?"
"Jmenuje se Waildrew, ale já mu říkám Wailien nebo Waili, to je otcův drak."
"Bezva! Murtaghu, proč si necháváš ty špatný zprávy vždycky na konec?!"
"Protože, v tý době se už raduješ nad dobrejma a neřveš tolik."
A za nimi se ozval hrozitánský řev draka, to se Safira probudila a ucítila Trna.

Autoři, jejich stránky a povídky

4. června 2008 v 15:00 | Wailien |  Autoři Eragon povídek
Alisha Trianel Fare
Píše i HP povídky(odkaz)
Jinak své Eragon povídky má u mě na blogu
Arya-nele
Píše i své vlastní příběhy, již skončila s vyhrožováním, že skončí. Pravopis nic moc, ale děj celkem zajímavý (odkaz)
Eragon-fan(to není autor)
Zatím jen jedna kapitola k Eragon povídce, ale má zajímavý obrázky dráčků (odkaz)
Janinka
Dlouho, dlouho nám nenapsala, ale její Eragon povídka(nedokončená) je velice zajímavá a doporučuji si ji přečíst (odkaz)
Wailien(já)
Tak k tomu není co dodat
Vezir
hezky napsaný povídky(odkaz)
Další autory dodám, co nejdříve, teprve až si přečtu jejich povídky a usoudím, že za něco stojí a když tak přidám odkaz.
Kdyby jste někdo o nějakém slušném Eragon povídkáři (třeba i osobě) věděli, napište ho do komentářů.