Psala jsem, psala jsem, propisce došla náplň a dopsala jsem. Tak teď píšu na počítači.

Duben 2008

2. kapitola-Já se sem nevrátím

9. dubna 2008 v 16:57 Life of Selena
Chvilku byla ještě celá omráčená, ale pak se za ním rozběhla. Těsně za vesnicí ho dohnala.
"To myslíš vážně?Vážně bys mi pomohl odejít?"
"Já bych spíš řekl utéct, ale ano. Pohl bych ti, kdybys chtěla. Vyjíždím těsně před rozedněním, tak buď připravená. O koně se starat nemusíš,"dodal ještě a pak zmizel ve vesnici aniž by se otočil. Selena dlouho jen tak stála a přemýšlela, jak by se měla rozhodnout. Nevěděla, kterou cestou se vydat. Pak se obrátila k domovu. Když vešla do místnosti, její rodiče na ni vyslali rozzlobené pohledy a bratr zas soucitný.
"Sloun je ochoten tvoje dnešní chování přičíst nervozitě z nadcházející svatby, ale jenom pokud se mu omluvíš. Což taky uděláš!"začal její otec klidně, ale na konci už křičel.
"A co když ne?"zeptala se ho zcela klidně.
"Ty nemáš na výběr!"
"To si myslíš ty!"
"Nemáš jinou možnost než si ho vzít!"
"To je jen tvoje zbožné přání! Možností je mnoho, můžu ho zabít, můžu zabít sebe a taky můžu udělat něco jiného."
"Co?!"zahřměl otec.
"To bys rád věděl, viď?"řekla sladce a vydala se po schodech nahoru. Dolů sešla jenom na večeři, její rodiče se na ni dívali s pohrdáním a vyčítavě. Pokud by si Slouna nevzala dívali by se tak až do smrti. Zbývala jí jediná možnost odejít s tím mužem. Neřekl jí ani svoje jméno. Nevěděla o něm nic, ale přesto se s ním cítila…v bezpečí.
Po večeři se vrátila do svého pokoje a začala balit. V tom se otevřeli dveře.
"Co to děláš?"zeptal se její bratr Gero a stoupl si k oknu..
"Odcházím,"odpověděla Selena a hodila si do batohu dýku, luk a toulec s šípy.
"Kam? Jak? Proč?"
"Pryč, jednoduše a kvůli té blbosti se svatbou a teď mi ustup!"hodila si batoh na záda a otevřela okno
Gero si povzdechl. "Počkej chvilku, něco pro tebe mám,"řekl jen a na chvíli zmizel ve svém pokoji. Potom se vrátil zpět k Seleně a v ruce držel malý zlatý přívěšek na černé šňůrce z kůže.
"Tohle jsem našel ve zříceninách. Chtěl jsem ti to dát jako svatební dar, ale ta se patrně konat nebude,"řekl a podal jí ho. Selena ho se slovy díku přijala. Bratr jí pak sevřel v objetí.
"Kéž ti bohové přejí,"zašeptal ještě, ale to už se Selena vytratila oknem.
Věděla, že její rodiče k ní do rána nepřijdou a vesničané ji zatím nebudou hledat.
Potichu se připlížila k hostinci. Muži pili, jedli a hodovali. Řvali na sebe nadávky i společně zpívali. Bili se hlava nehlava a taky si občas pomáhali i když to se v hostinci stávalo zřídka. Morzan s nimi dlouho seděl v jedné místnosti a sem tam upíjel vína, ale pak se vrátil do pronajatého pokoje.
Zapálil si svíčku a ještě jednou si pročítal zprávu z Kuasty, nepokoje byli značné a on musel jet do Ceunonu, aby si promluvil s E'skamem(jezdec se světle modrým drakem), který měl poslední dobou jaksi podivné nápady, na porady chodil pozdě nebo vůbec. Když dostal něco za úkol, nesplnil ho a vůbec vyváděl kraviny.
Galbatorix už nevěděl, co s ním dělat, když E'skam odletěl na svém drakovi do Ceunonu a odmítal se odtamtud hnout na krok.
Zkrátka Morzan ho před tím pořádně seřval(podle několika málo lidí to byl slabí odvar) a E'skam teď trucoval. E'skamovi bylo osmdesát devět let, ale když ho našli, měl teprve tři. Jeho drak se radši ke Galbatorixovi přidal než aby jeho jezdce zabili. Morzan si ho vzal tenkrát na starost a téměř ho vychoval. E'skam pro něj ale nikdy nebyl jako syn. Spíš jako přítel.
Popravdě, syna si moc přál, ale nechtěl, aby vyrůstal v téhle napodobenině království. A taky nenašel žádnou, s kterou by chtěl mít děti. No Merlayina matka se nepočítá, s ní to byl jen malý flirt. (pozn. Od Alishy: Merlay je Morzanova dcera-jediná. Je jí něco přes čtyřicet…)
Z přemýšlení se probral až když mu někdo do okna hodil hrst hlíny. A znovu. Rychle vstal a otevřel okno. Selena se na něj dívala s úsměvem ve tváři.
"Jak víš, ve kterém pokoji jsem ubytovaný?"zeptal se jí Morzan.
"Stopařský talent?"řekla jen.
"Co tady děláš?"
"No, řekla jsem si, že když mám utéct, tak co nejdřív. Máš k tomu nějaké námitky?"
"Ne, počkej chvilku, musím se ještě sbalit."
"Já klidně počkám!"
Morzan zase zalezl do pokoje a rychle sbalil do brašen pergameny, oblečení, několik lahviček s jedy a také své zbraně, přičemž Zar'roc radši schoval. Po pár minutách vyhodil věci oknem ven a pak sám vylezl. Selena se na jeho věci podívala a potichu si pro sebe zamumlala. "A pak, že ženy sebou tahají spoustu krámů!"Sluchu Morzana, zlepšenému díky tomu, že byl jezdec, to ale stejně neušlo a on se neubránil tichému smíchu.
"To tvrdí většina ženatých mužů."
"A ty mezi ně patříš?"zeptala se nevině.
"Naštěstí ne. A co ty? Jsi vdaná?"
"Díky jednomu bláznovi, co neumí chovat, ne!"řekla a opatrně se na něj podívala.
"Beru to jako poklonu," řekl a nasměroval ji do stájí, sousedících s hostincem. Prošli kolem vychrtlých koňů až došli k ke dvěma posledním stáním. Jeden kůň byl úplně černý a druhý měl barvu mezi černou a tmavě hnědou.
"To sebou vždycky taháš dva koně?"zeptala se a vešla do stání nečerného koně.
"Ne, měl se mnou jet ještě někdo další, ale neukecal jsem ho,"řekl a sedlal si Tirafa.
"Vážně a kdo?"
"Radši to nechtěj vědět, ale musím říct, že bude mít pěkný malér, až se vrátím do Uru'beanu,"odpověděl kousavě a připevnil svoje brašny na záda koně.
"Tam bydlíš?"zeptala se Selena a dala koni ohlávku.
"No trávím většinu času na cestách, bývám tam hodně často, ale nejčastěji jsem na hradě,"uklouzlo mu. Doprčic! Jsem ale vůl! To sem jí neměl říkat. (Neřád Dobby!) Snad si toho nevšimne…
"Na hradě?!"zeptal se nevěřícně, zatímco připevňovala koni sedlo.
"No, mám tam známé!"pozoroval ji jak připevnila koni svou jedinou brašnu.
UF. Už jsem myslel, že jí budu muset říct, kdo jsem. To bylo o fous.
Byl si moc dobře vědom toho, že nemá šanci se do sedla dostat sama. Ale asi ji podcenil.
Chvilku to zkoušela, ale pak od koně poodstoupila. Potom se prudce rozběhla. Nohama se odrazila od země a následně od stěny stání a už byla v sedle.
"Kde se flákáš? Vyrážíme!"
"Ty jsi ale nedočkavá,"zamumlal, zatímco vylézal na Tirafa-jeho kůň
"Mám k tomu důvod, nechci, aby zjistili, že jsem pryč, dokud nebudu skutečně pryč." Jen kývl, že to chápe a vyjel ze stájí. Selena ho následovala. Celkem velký kus za vesnicí na chvilku zastavili. Ve vesnici bylo náhle živo,všude pobíhali lidé s loučemi.
"Už vědí, že jsi pryč!"oznámil jí, co už věděla.
"Ještě máš možnost se vrátit."
"Já se sem už nevrátím, nikdy!"