Psala jsem, psala jsem, propisce došla náplň a dopsala jsem. Tak teď píšu na počítači.

Doufám, že mě nezabijete...

23. května 2012 v 18:32 | Wailien |  Oznámení, ankety, dotazy, reklamy...
Konečně po tak dlouhé době jsem zpátky, konečně jsem zvládla se znova přihlásit-zapoměla jsem heslo, na pokračování povídek pracuju, ale musím smutně konstatovat, že Alisha teďka nepíše. Měli teďka v rodině těžký období, no nebudu to rozebírat. Jsem sice zpátky a píšu, ale nečekejte hned zázraky, protože jsem si ani ne před týdnem zlomila levou ruku a ještě další tři týdny ji budu mít v sádře. Psát můžu, ale je to o dost pomalejší. Jinak mi Alisha zaslala své nedodělané kapitoly s tím, že to můžu zkusit dopsat, tak uvidíme. Taky jsem dočetla poslední díl od Paoliniho, no nevím, co na něj říct, čekala jsem nějaký větší zvrat, víc emocí, větší drama. Nevím, prostě od té doby, co jsem si dočetla, že je Brom Eragonův otec, tak se mi příběh moc nelíbí. S Morzanem je to mnohem zábavnější. Jinak ještě zkouším vlastní tvorbu a jsem zvědavá, co na to řeknete.
See you later
my dear readers
 

Povídkový klid

22. října 2009 v 17:35 | Alisha Trianel Fare |  Oznámení, ankety, dotazy, reklamy...
No, momentálně se tu nic nového neděje. Snad příští týden, máme ve škole trošku volna, tak snad chytím můzu, ale Wailien je trošku mimo hru. Před pár dny se zamilovala a já jenom slyším- ON, ON a znovu On... Takže pochybuju, že se rozepíše. Mějte se!

6.kapitola-Proč?

27. prosince 2008 v 20:17 | Alisha Trianel Fare |  Otec a bratr

Elva zrovna pozorovala, jak polední slunce dělá odlesky na řece a jak se příroda kolem řeky zelená, když se k ní přiblížila Arya. "Co potřebuješ?"zeptala se Elva, když byla od ní Elfka tak tři metry. "Já? Nic.."řekla Elfská princezna a přisedla si k malému děvčátku.

"Eragon se chová divně,"řekla Elva a očima dál obdivovala tu nádheru.

"Taky jsem si všimla. Nevíš proč?"

"Byl tu Murtagh."

"Co?"

"Šel Eragona varovat."

"Před čím?"

"Morzan se vrátil…"

"Morzan je mrtvý, Elvo," oponovala jí Elfka.

"Podle mě ne…"

"Jak to můžeš vědět?"

"Murtagh myslel to co říkal vážně, krom toho jeho pocity vyjadřovaly upřímnou starost."

"Proč by si Murtagh dělal o Eragona starost."

"Jejich city jsou pevnější než si myslíš…"

"Tomu nevěřím."

"Jak myslíš, ale díky Murtaghovi si Morzan stále myslí, že je má jen jednoho syna."

"Při jeho stylu života je to téměř nemožné."

"Tohle ovlivňují i draci."

"Jak to myslíš?"

"Když si drak myslí, že žena se kterou jezdec spí, není dost dobrá, nedovolí, aby z toho vzniklo dítě."

"Tomu moc nerozumím."

"Já taky ne, ale co naděláme. Ale co se týče Eragona a Murtagha-Těžko uzdravíš mysl."

"Jak to myslíš?"

"Murtaghova bolest jizvy byla způsobená tím, že naráz přestal důvěřovat svým rodičům, matka ho opustila i když nechtěně, což on tenkrát nevěděl, a otec mu tu jizvu udělal, Murtagh se vlastně sám trestal. A u Eragona to bylo podobné vyčítal si tolik věcí, ale do té doby než mu Durzova mysl zatemnila jeho vlastní, byl celkem v pořádku, pak si ještě dával za vinu Ažihadovu smrt a Murtaghovo zmizení a tím se to ještě zhoršovalo.."

"Ty se v jejich pocitech vyznáš i když se staly dávno?"

"Takhle silná bolest mizí úplně jen málokdy, je jako jizvy na těle. Rána se ti sice zahojí, ale jizva zůstane."

"Mnozí Elfští filozofové by tě zajisté vzali za žačku,"prohlásila Arya a pohodila hlavou.

"Proč myslíš?"

"Protože se svým myšlením víc podobáš elfům než lidem."

"Kdepak, já se nejvíc podobám dračím jezdcům,"řekla holčička normálním hlasem a utekla pryč.

-------------

Murtagh seděl na posteli ve svém pokoji v Uru'beanu. Hlavu měl opřenou o zeď a přemýšlel.

Proč se vlastně tohle všechno stalo? Má můj život vůbec nějaký smysl? Měl vůbec někdy smysl?

Každý osud má smysl, ozval se mu v hlavě hlas draka jeho otce.

Nech toho Waildrewe! Nemám na tebe náladu, zabručel Murtagh v myšlenkách.

Proč se trápíš maličký?

Neříkej mi tak, víš, že to nesnáším. Krom toho už dávno nejsem malý a nejsem ani nejmenší z rodiny.

Drak na to chvíli nic neříkal, ale když se po chvíli ozval jeho hlas zněl pobaveně. Podle mě jste všichni vysocí úplně stejně. Otec a oba synové. Výšku máte rozhodně stejnou.

Waildrewe, podobu s mým otcem si myslím uvědomujeme všichni, začal Murtagh,ale drak ho přerušil. Jo, jo, vy se nezapřete i kdyby jste se snažili sebevíc.

Waildrewe?

Ano?

Za jak dlouho máš narozeniny?

Za čtyři měsíce.

Pokračuj ještě chvíli v tomhle rozhovoru a nedožiješ se jich.

Ty mě chceš zabít?

Ne, ale otce s největší pravděpodobností odprásknu ještě tenhle tejden.

S Eragonem si vydržel měsíc a nezabil jsi ho a povahově jsou si dost podobní.

Hm, ale Eragon není takovej idiot jako otec.

Dovolím si nesouhlasit.

Proč?

Ten kluk ještě nezdrhl.

Proč by měl zdrhat?

Protože Morzan je naživu?

To není důvod, Waildrewe, ale drak náhle spojení přerušil.

Murtagh se svezl na postel a padl hlavou na polštář.

Proč zrovna moje rodina musí ovlivňovat celou Alagëasii?!zakňučel.

 


5.Kapitola-Co minulost skrývá

8. listopadu 2008 v 20:02 | Alisha Trianel Fare |  Otec a bratr

Trnovým brlohem se rozneslo spokojené zamručení.


Murtagh se ve svém pokoji přetočil na bok a spal dál. Na hrad se vrátili hned poté, co Murtagh seřval svého draka, že je nadržený prase, který hnedka letí za každou sukní. Trn mu na to řekl, že za 1. není žádný prase a za 2., že Safira sukně nenosí. (Asi vám to dochází…) Safira s Trnem se totiž jaksi sblížili. Ehm…



O tomhle ale muž ležící v posteli v pokoji hned vedle Murtaghova nevěděl, Murtagh se vrátil včera odpoledne a na otázku "Kde si byl?" jenom líně odpověděl.: "Pryč.".





Morzan byl po dnešku tak utahaný, že si ani nevzal do postele na dnešní noc ženckou a to u něj rozhodně nebylo normální. Morzan ale nemohl usnout a tak naslouchal zvukům zvenčí. Trnovo mručení tu bylo jediným neobvyklým zvukem a tak si naklepal polštář a snažil se usnout. Marně.


Vrtalo mu hlavou, kde Murtagh byl a také dumal nad mladým jezdcem jménem Eragon.


Kdo byl dával svýmu dítěti takový jméno?Po prvním jezdci, já to nechápu!


Ty taky chápeš málocos! řekl mu Waildrew.


Wailiene, přestaň si ze mě utahovat!


To jako já?


Kdo jiný?odpověděl mu ironicky Morzan a znova se zamyslel nad tím jezdcem. Nakonec to už nevydržel, vyskočil z postele, kouzlem zapálil svíce, sedl si ke stolu, vytáhl čistý pergamen, vzal do ruky brk a začal psát své myšlenky o tomto jezdci..


Jeho rodiče jistě znali původ tohoto jména…


Tenhle fakt ale vyvolával ještě více otázek.


Eragon, jako by věděli, že bude jezdcem. To se ale zjistit nedá!


Jediní, u kterých je větší pravděpodobnost být jezdcem, jsou děti jezdců. Žádný jezdec by ovšem nedal svému dítěti tak nápadné jméno! Ledaže by o svém dítěti nevěděl. Ovšem žena, jež ho porodila, musela znát příběh o prvním jezdci. Takových žen není zrovna moc! Pokud má ten jezdec ještě rodiče naživu…


Otec určitě ne, Galbatorix si svoje milenky hlídá a zbytek jezdců je po smrti.


Co se stalo s jeho matkou? Žije? Asi ne.


Stačila tomu jezdci říct, kdo je jeho otec? Těžko říct…


Na pergamen se náhle objevila otázka, kterou by radši neviděl. Vlastně ani nevěděl, že ji napsal.


Ví Murtagh, koho má ten jezdec za otce?


Odpověď znal až moc dobře.


"Zatraceně!"zařval Morzan a bouchl pěstí do stolu. Lahvička s inkoustem se rozlila a zničila všechny pergameny. Ani se nesnažil tomu zabránit.


Co jsi čekal?zeptal se ho Waildrew.


Že ti po všech těch letech, cos ho nechal u Galbatorixe, skočí kolem krku s výkřikem ,Tati!' a poví ti všechna svá tajemství? Uvažuj trochu!


Na to mu Morzan neměl, co říct. Zůstal strnule sedět na židli a zíral před sebe.


-----------------------



Ve stejné době seděl Eragon ve Vardenském táboře ve svém stanu. Jeho košile ležela ledabyle v nohách postele vedle brnění a meče, který mu Arya vypůjčila.


V ruce držel přívěšek, který dostal od Murtagha. Přívěšek jeho matky. Přemýšlel, proč umřela. Dostala nějakou nemoc? Byla zesláblá po porodu? Eragon věděl, že jeho matka odjela ani ne dva dny, po tom, co se na narodil. Tak brzo po porodu by neměla žádná žena cestovat.


Zabilo ji tohle nebo ji zabili Galbatorixovi lidé?


Nebo snad někdo jiný? Vardenové?


Ne, to by Murtagh určitě věděl. I když…možná neví, proč umřela. Vlastně by mě spíš zajímalo, proč odešla z hradu i když věděla, že je těhotná a mohlo se jí něco cestou stát.


A možná, že stalo, Eragone, ale to my nikdy nezjistíme, řekla mu Safira. Eragon je smutně pokrčil rameny a šel spát s takovým zvláštním pocitem.


----------------


Druhý den ráno v Uru'baenu…


Morzan, Galbatorix a Murtagh zrovna snídali. Jejich draci si letěli něco ulovit.l


Murtagh se natáhl po topince a začal si ji potírat česnekovou pomazánkou. Morzan na druhé straně místnosti udělal přesně ve stejnou dobu to samé. Galbatorix nad jejich podobností jenom protočil oči a dál se věnoval svému jídlu, které mu strkali do úst dvě krásné ženy, jejichž oděv zakrýval jen to nejnutnější. Ale ani jeden z rudých jezdců si jich nevšímal. Vlastně, poslední dobou si nevšímali vůbec žádných žen. Galbatorix se snažil při snídani udržovat rozhovor, ale jak otec, tak syn mu odpovídali pouze jednoslabičně. Za celou dobu na sebe nepromluvili ani o sebe byť jen pohledem nezavadili. Murtagh se náhle zvedl ze židle a s tichou omluvou vyběhl ze síně. Morzan vyrazil za ním.


Mladý jezdec běžel velice rychle, ale po pár chodbách ho Morzan přece jen dohonil. Chytl ho za paži, otočil ho k sobě a přitisknul ho ke zdi.



"Vysvětlíš mi konečně co má tohle znamenat?" Když Murtagh neodpovídal, zeptal se jinak. "Proč takhle chováš?"


"Jak?"vyprskl Murtagh skrze zuby.


"Nenormálně!"zavrčel Morzan a Murtagha pustil.


"Jak ty můžeš vědět, jak se normálně chovám?!"odfrkl si Murtagh.


"Jsi můj syn,"odvětil Morzan prostě.


"Syn, kterého si nevychoval! Syn, kterého neznáš! Syn, po kterém si hodil vlastní zbraň,"Murtagh se zadíval do země a pak se znovu zadíval přímo na svého otce.


"A víš co je vůbec na tom nejhorší?Hm?"


"Nevím,Murtaghu."


"Žes tu nebyl, když to ona potřebovala,"řekl Murtagh a protáhl se kolem otce, Morzan ho jen tiše pozoroval, jak odchází a snažil si to srovnat Vyčerpaně se opřel o stěnu a pak se rozhodl.
Musí na hrad, tam jsou odpovědi…


5.kapitola-Smrtelný žár

6. srpna 2008 v 23:34 | Wailien |  Life of Selena
"Tak odpovíš mi?"zeptala se ho, když neodpovídal.
"Já-"Morzan náhle podivně ztuhl a aniž by moc otáčel hlavou, jeho oči se rozhlížely, jak daleko mohly. Pak začal něco mumlat. Seleně to znělo, jako by odříkával číslovky, ovšem v jazyce, jemuž nerozuměla.
"Co se děje?"
"Sledují nás, je jich asi osm-sedm. Dva za námi, tři nalevo, jeden další nalevo a před námi je jeden možná dva."
"O čem to mluvíš?"
"Jeď!"zařval a plácl jejího koně po zadku. Kůň se postavil na zadní a pak vyrazil po lesní cestě, vyšlapané zvěří. Selena se málem neudržela v sedle, kůň se zastavil až na kopci, odkaď bylo na Morzana dobře vidět. Seskočil z koně a ze sedlových brašen vytáhl několik dýk a Zar'roc. Vyčkával, přitom zavolal v duchu svého draka.
První odvážlivec se k němu přiblížil. Toho skolil jediným přesným hodem. Dýka zajela do masa, jako by to bylo měkké máslo, Morzan věděl, že tenhle měl jenom odvést jeho pozornost a tak se rychle ohlédl. Vzduchem zasvištěla jeho další dýka a druhý muž padl na zem. Třetí se k němu připlížil, tak hlasitě, že nemohl přežít. Zar'roc mu projel břichem a ani trochu při tom nezrudl(i kdyby se snažil, už by mu to víc nešlo:). Mezitím se mu za záda připlížil čtvrtý útočník. Zvedl meč vysoko nad hlavu a s úmyslem zasadit Morzanovi jedinou smrtící ránu, se vrhl vpřed.
Pak náhle upustil meč. V ruce, v které ho dříve držel, měl zabodnutý šíp. Morzan se otočil směrem, odkud šíp přišel.
Selena s lukem v ruce kývla na Morzana, který muže dorazil.
To už si ale všimla dvou mužů, kteří k ní jeli na koních, zbraně vytasené. Chtěla je zastavit svými šípy, avšak její kůň znepokojeně zafrkal. Otočila hlavou, za ní stál nízký muž, jehož ruce se podivně blýskaly nazelenalým světlem. Pobídla koně do valu a rychle vjela do lesa. Zelený paprsek energie vrazil do jedle kousek za ní a ona si uvědomila, že ten muž je patrně kouzelník. Nestačila se sehnout a tak ji větev srazila ze sedla na zem, kde zůstala bezvládně ležet.
-----------------
Morzan si všiml její nepřítomnosti teprve, když zabil jednoho z vrhačů šipek. Hned si uvědomil svoji chybu, předpokládal, že půjdou po něm.
"Zatraceně!"zaklekl.
Pozor!křikl na něj v myšlenkách jeho drak. Na Morzana letělo ze zadu mračno šipek a hvězdic, bezesporu poslaných jednoduchým kouzlem. Vrhl se za strom, ale přesto ucítil bolest mezi lopatkou a ramenem. Hvízdl na Tarifa a vydal se ke kopci najít Selenu. Jeho drak mezitím zabil(spíš zadupl) posledního vrhače šipek a řekl mu, že Selenin kůň je kousek dál v lese, ale bez jezdce a, že ti blbci, co se je snaží zabít, se vydali právě za koněm. Poté mu sdělil polohu Seleny.
--------------
Bolela ji hlava, zaslechla kousek od sebe a tak byla radši zticha. Koutkem oka uviděla dva muže, které předtím neviděla. Naštěstí si jí nevšimli a pokračovali dál. Pomalu se posadila. Mužská ruka jí zakryla ústa, muž jí druhou rukou chytil v pase a přinutil vstát. Pak trochu povolil stisk.
Bleskově se mu vytrhla, sebrala mu dýku, kterou měl při pasu a málem mu probodla hrdlo. Jeho silná ruka zachytila tu její a ona si uvědomila, kdo před ní stojí.
"Ty jsi mě ale vyděsil,"řekla naštvaně a vytrhla svou ruku ze sevření té jeho.
"Ne, tak nahlas!"okřikl ji Morzan potichu.
"Vysvětlíš mi o co tu vlastně kráčí?"
"Co chceš vysvětlovat?! Vždyť je to úplně jasný! Snaží se nás zabít!"
"Měl by ses naučit počítat!"brblala. "Říkal si, že je jich asi osm! Na mě jich šlo pět a na tebe taky!"
"Tak za prvé na mě jich šlo šest a od tebe žijou jenom čtyři, jednoho už jsem zabil.
"Víš, jaký zvuky vydává kočka, když má průjem?"zeptal se jí Morzan, zatímco k nim přiklusal Tarif.
"Vůbec netuším!"
Morzan jí to s povzdechem předvedl, pohodil rameny a ze sedlových brašen Tarifa vyndal nějaké zbraně a pak se na ni podíval. Měla v očích zmatek a nejistotu.
"Jdi k řece, oni nevědí, kde teď jsi. Vezmi si Tarifa, jeď k řece a počkej tam na mě."
"Počkej!"řekla, když už se odvracel, aby šel, "víš, já myslím, že jeden z těch mužů je kouzelník!"
"To neznamená, že dnešek přežije!"znovu si pozorně prohlédl její obličej.
"Ty se o mě bojíš!"řekl nevěřícně.
Pak, aniž by si uvědomila jak, jí vtiskl krátký polibek na rty a zmizel.











Totální rozcestník celého blogu

24. července 2008 v 13:31 | Alisha Trianel Fare a Wailien
alias oznámení, ankety, do této rubriky můžete dávat i reklamy na své blogy a odkazy na soutěže.
Autoři Eragon povídek, které jsme četli a také tak trošku ohodnotili. I do této rubriky můžete dávat odkazy na stránky, ale musí to být odkazy na stránky s Eragon povídkami a nesmí to být odkaz na nějakou soutež.
Podívky od Alishy Trianel Fare a od Wailien.
Jsou to pouze Eragon povídky, jenž zatím mají jeden společný rys. Vyskytuje se v nich převážně Eragonova rodina.

2.kapitola-Když smrt své sítě spřádá-druhá část

4. července 2008 v 22:02 | Alisha Trianel Fare |  Oheň a vítr
Strhl ho proud řeky. Oblečení ho stahovalo dolů. Vynořil se na břehu řeky Anory mnoho metrů od vodopádu.
Kašlal vodu a snažil se popadnout dech.
Jakmile se mu dostal do plic vzduch, ucítil ostrou bolest v hrudníku. Padl tváří do písčitého břehu a cítil pod rukama hladké oblázky. Nadechl se a vnímal vodu, která mu tekla u nohou. Na šestý pokus se mu podařilo trochu se zvednou, plazil se pryč od vody, pak padl na záda a vnímal vůni kolem sebe. Byli tu cítit borovice, taky smrky, ale i nějaké luční kvítí.
Fajn, jsem pryč z Dračích hor, ale kde?pomyslel si Eragon.
Teprve po chvíli mu opět došlo, že někoho zabil.
Zabil jsem ho!
On by zabil tebe, kdybys to neudělal!
Ale stejně!
V čem se já od něj liším?!
Máš výčitky, které by on zaručeně neměl.
Eragon zahnal své druhé já a postavil se na roztřesené nohy. Teď už to tady poznal. Vesnice odsaď byla několik mil, to věděl. Sem se s ostatními chlapci z vesnice chodili koupat, když bylo hodně teplo. Nebyl tu totiž skoro žádný proud, který by nemyl strhnout a tak mohli kluci nerušeně dovádět. Eragon na tohle místo chodil rád. Měl na něj hodně šťastných vzpomínek. Tady se naučil plavat, chytil první rybu a vůbec si tu s kluky užili spoustu legrace.
Eragon sebral všechny svoje síly a vydal se zpátky do vesnice.
------------
Mezitím v Carvallu....
-----------
Gero už byl nervózní, Eragon se od včerejšícho nebo spíš dnešního požáru neukázal a Mariana na tom byla špatně. Hodně špatně. Na většině těla měla popáleniny, Roran zrovna seděl u jejího lůžka v domě Gertrudy, zatímco Gero prohledával trosky domu. Většinu věcí zničil požár, ale přece jen něco našel. Pěníze žár neroztavil a to bylo jejich jediné štěstí, našel ještě pár dalších nepříliš důležitých věcí.
To co ho ale překvapilo, bylo to, že teplá deka s vyšitým znakem, v níž kdysi jeden už donesl spícího Eragona, se zdála být ohněm nedotknutá. Gero tuhle deku Eragonovi nikdy neukázal, protože by to jenom zvíšilo Eragonův zájem dozvědět se víc o své rodině. Když ho sem ten muž donesl byly Eragonovi čtyři roky, ale přesto si nepamatoval nic víc, než datum svého narození.
I když aniž by o tom věděl, znal spoustu příběhů, které vyprávěl Brom v průběhu let, nazpaměť ještě dřív, než je Brom řekl. Krom toho dokázal rozeznat jednotlivé zbraně a to bylo na malé hodně zvláštní.
Snad se Eragon brzo vrátí domů, pomyslel si Gero, když zvedl deku a odešel zpátky za Roranem a Marianou.
Brom v té době zavřel dveře za Faolinem, který si zničeně sedl na židli a zabořil obličej do svých dlaní.
"Co se stalo, Faoline? Kde je Hyir?"
"Hyir je mrtvý,"zašeptal Faolin. Brom si k němu ohroměně přisedl.
"Jak to myslíš, mrtvý?"
"Hyir zapálil ten dům a ten kluk, ten co tu má jako asi jediný tmavé vlasy, tak ten se za ním vydal, Hyir se ho snažil zabít, posílal na něj kouzla, ale ten kluk se jim pokaždé vyhnul, asi. Nevšiml jsem si, že by byl zraněný. Když jsem je doběhl Hyir toho chlapce pronásledoval řekou, ten kluk mu asi vykopnul meč a ten spadl do řeky. Když chtěl Hyir toho chlapce chytnout, tak se točil a sekl mečem Hyira přímo do krku. Byl mrtvý dřív než spadl do řeky. Schoval jsem jeho tělo pod větvemi kousek od řeky."
"A co E-ten chlapec?"
"Vypadal zmateně, hodně zmateně. Když jsem se k němu přiblížil, skočil z vodopádu. Neviděl jsem, že by se vynořil. Tohle je jeho,"řekl Faolin a ukázal Bromovi přívěšek. Brom si ho od Faolina vzal a prohlížel si ho s neskrývaným údivem. Pak ho Faolinovi vrátil.
"Brome, co mám dělat?"
"Vrať se do Elesméry a tohle vyřiď Oromisovi a královně Islanzadi.: ,Dráček žije. Vardenobé nechť se střeží!' "
---------------
Eragon se vrátil. Gero ho pevně objal a odvedl ho za Marianou a Roranem. Když vstoupili do Gertrudiny chýše, pochopili, že se něco změnilo. Mariana byla hrozně bledá a Roranovi tekly slzy. Gertruda si odvedla Gera stranou a řekla mu.:
"Nemůžu pro ni už udělat víc, než jí tlumit bolest.
Gero, je mi to líto, ale Mariana dnes nebo zítra jistě zemře."
--------------
"Jak to myslíš, že dráček žije? A Vardenové se mají střežit Co to má znamenat?"ptal se Faolin Broma.
"Oromis ví, co to znamená a to by ti mělo stačit!"
"Ne! To mi teda stačit nebude! Kdo je ten kluk?"
"Ten chlapec, jak si mi sám řekl, je mrtvý. Ten přívěšek je jedna z dvou částí klíče, od té skříňky, kteoru jsi mi přišel ukázat. Dvě části klíče a dva chlapci,jenž hlídají části klíče, rozumíš?"podíval se Brom na Faolina a ten krátce přikývl.
"Víc ti říct nemůžu, Faoline. Ne tady. Ne teď. Oromis ti vše vysvětlí v Elesméře. O Hyirovo tělo se postarám! Ty jeď do Elesméry!"
Brom ho odvedl ke stájím hostince a počkal než elf na koni zmizel z dohledu, teprve poté se vydal do Gertrudiny chýše, kde, jak si byl jistý, byl právě Eragon.

4.kapitola-Dál horami

28. června 2008 v 19:30 | Wailien |  Life of Selena
Kdyby nebyla tak zatraceně krásná a já se štítil udělat jí modřiny, které by zhyzdili její sametovou pleť, asi bych ji zaškrtil.
Byla tak krásná, přesto tak nevinná, měl co dělat, aby v její přítomnosti neztratil sebeovládání.
Ovšem to její chování, spíš než potíže s touhou po ní, měl touhu zabít ji. Pořád ho štvala, jeho urážky jí nijak nevadili, dokonce se jim smála. Ovšem uměla se také rozzuřit, což se stalo, když projížděli kolem Therinsfordu a on jí řekl, že patrně pojedou přes dračí hory. Nejdřív si myslela, že si z ní utahuje, ale pak se přímo rozběsnila, že je to pro něj velmi nebezpečné. Nechápal, co tím myslela, ale už ho začínalo štvát, jak mu říkala, že neujde ani dvě míle a bude po něm.
Skoro měla pravdu, když zajeli víc do hustých lesů, jen prvních pár metrů za okrajem temného lesíku, ho praštila větev a on spadl z koně. Kdyby nebyl jezdec, byl by už mrtvý. Naštěstí nebyl jediný, kdo byl málem mrtvý. Selenu málem uštknul had, když se utábořili následujícího dne na noc. Poté, co ho nohou odhodila, se mu zadívala do tváře. Jeho temné oči jiskřily pobavením, rty měl zkroucené v úšklebku.
Selena už si všimla, že se nikdy moc neusmívá. Podle ní to byl spíš samotář, který si jen málokterého člověka pouští k tělu. Za těch pár dní si nedokázala představit, že by s ním někdo mohl vydržet delší dobu. To zapadalo do toho, že je samotář, žádnou rodinu nemá. Říkal sice, že má na nějakém hradě příbuzné…a to jí právě vrtalo hlavou.
"Na hradě."
Kolik lidí dnes žije na hradě? Selena slýchávala o různých hradech z bájí a pověstí, které jí vyprávěl její otec Kadok a taky často chodila do ruin Palancarského hradu, ale žádný opravdový hrad nikdy neviděla, ani neslyšela, že by nějaký ještě existoval. Po pádu jezdců byla většina zanedbána a teď jsou na tom určitě ještě hůř než ten Palancarský.
Dále jí vrtalo hlavou, proč jí ten cizinec nechce říct svoje pravé jméno, jméno Mörlen se jí nelíbilo a tak mu říkala mu říkala bručoun, což ho až nehorázně štvalo.
Kromě jeho patrně fiktivních příbuzných na hradě jí vrtalo hlavou, jak se dostal k té skřínce.
Nebo spíš, proč si ji vzal?
Proč riskoval vlastní život, aby ji získal?
Jako má pro něj cennu?
Je sice zlatá, vykládaná drahokamy a postříbřená, ale stejně, proč ji chce?
Má ji pro někoho jiného nebo pro sebe?
Našel tu skříňku až teď nebo o ní věděl už kdysi?
Jestli ano, proč si ji nevzal už dřív?
"Seleno?"ozvalo se vedle ní
"CO?! Děje se něco?"
"Nic, jenom se tváříš zamyšleně a už si dlouho nic neřekla, což je u tebe zvláštní!"řekl Morzan a povolil koni oteže.
"Víš ty vůbec, kolik věcí je zvláštních na tobě?!"zeptala se ho ironicky Selena.
"Tolik, že kdyby s každou další zvláštností, které na mně jsou, poporostli Dračí hory o stopu, byli by dnes šestkrát vyšší než Beorské?"
"Ty jsi je někdy viděl?"
"Beorské hory? Kdysi dávno,"řekl Morzan neurčitě.
"Ty, Seleno, poslyš! Proč sis vlastně nechtěla toho chlapa vzít? S tím, jak si na něj vyrazila s mečem bych se na jeho místě spíš nechtěl s tebou oženit já. Tak proč?"
"Sloun je řezník v Carvallu už pár let, ještě před pár týdny jsem proti němu skoro nic neměla, ale jak se rozneslo, že mě chce požádat o ruku, přišla za mnou jedna dívka z Therinsfordu. Řekla mi, že Sloun se jí před pár lety pokusil znásilnit."
"Aha."
"Kdyby se mě ten parchant pokusil byť jen dotnout, zabila bych ho."
"Kryješ si špatně levý bok."
"Co?"
"S mečem sice podle mě nezacházíš často a taky to tak vypadá, ale nejhůř si bráníš levý bok."
"Ty jsi ale chytrý! Jak tohle můžeš vědět?"
"Řekněme, že jsem tak trochu přechodně v armádě."
"Přechodně?"
"Jenom když chci."
"Když Galbatorix povolá do zbraně, tak přece musíš jít, jinak by tě zabili!"
"Dost pochybuji, že by mě dal Galbatorix zabýt, jsem pro něj dost výhodný pěšák."
"Pěšák?"
"Něco jako zabiják. On řekne koho a já ho zabiju."
"To jako i ženy a děti?"
"Děti? Zbláznila ses?! To ne! Ženský jenom, když vážně musím nebo když se ony snaží zabít mě.
"Už ses lekla!"
"Co?"
"Že cestuješ s někým stejně hrozným jako Galbatorix!"
"Nemyslím si, že jsi stejně hrozný jako Galbatorix. On zabíjí všechny bez vyjímek, on je nejkrutější ze všech!"v hlase jí byla slyšet nenávist.
"Ale křivopřísažníci jsou taky hrozní,"řekl a nedíval se jí při tom do očí
"To jsou, ale Galbatorix byl ten, který je vedl, aby pozabíjeli všechny jezdce, sice se nám snaží jeho lidé namluvit, že jezdci byli zkažení a zasloužili si to, ale určitě ne všichni. Vždyť mezi jezdci mohli být i děti a co ty mohli provést?"
"Mezi jezdci v té době bylo jedno dítě. E´skam."
"Ale to je křivopřísažník."
"Je mu 81 a jezdci padli před 77 lety. Tenkrát byl dítě. Křivepřísažníci ho vychovali v jednoho z nich." Selena se tímhle zdála být zaskočená a tak, aby ji trošku rozptílil, dodal.:
"Víš, že bydlíš v údolí, kde vládli 4000 let Palancarové?"
"Vím, že tam žili, ale tak dlouho?"
"Ještě před tím než se z jezdců stala ucelená skupina. Nikdy se pod vládu jezdců nepodřídili. Žili s nimi sice v míru, ale nikdy si od nich nenechali poroučet."
"Poslední král prý ani těsně před smrtí nesklonil před Galbatorixem hlavu," dodala k jeho řeči Selena.
"To je pravda. Víš, že Palancarové se dají celkem snadno rozlišit od ostatních lidí?"
"Vážně?"
"Jo, prý umí zacházet s lukem skoro stejně dobře jako elfové, s mečem jsou také dobří, ale ne tolik. Nebojí se chodit po dračích horách a stejně tak se nebojí draků. Většinou mají světlé vlasy. Každá žena, která nosila dítě z královské krve, ať už z ní sama pocházela nebo ne, tak v době těhotenství jí vlasy postupně ztmavly, prý většinou až v šestém měsíci, ale někdy i dřív."
"Kdo tě tohle všechno naučil?"
"Eh?"
"O jezdcích, palancarech, trvdíš, že umíš bojovat. Kdo tě to naučil?"
"Některé věci mě naučili už před dávnými časy lidé, u niž jsem byl v učení. Zbytek jsem se postupně naučil od všech možných lidí, které jsem potkal,"řekl a podíval se na ptáka, který zahoukal na stromě kousek před nimi.
"Mörlene?"
"Hm?"otočil se zpátky na ní.
"Proč sis vzal tu zlatou skříňku?"zeptala se potichu a Morzan naprázno polkl.

Info

23. června 2008 v 12:44 | Alisha Trianel Fare |  Stejný osud podruhé nebo možná ne?
Uplynulo již třicet let od Bitvy ve Farthen Duru.
Galbatorix zuří, někdo mu krade plány významných akcí, vzácné předměty a nedávno zmizel pergamen dokonce z jeho vlastní ložnice. Pověřuje Murtagha, aby našel zloděje, získal od něj ztracené plány a předměty a pak zloděje zabil. Murtagh se do úkolu vrhá se stejným nadšením jako do všech úkolů za poslední dva roky.
Už dva roky chodí jako tělo bez duše a nebýt Trna, dávno by už spáchal sebevraždu. Před pěti lety se jim podařilo zajmout Eragona, ten ovšem ani po třech letech nevyzradil ani jedno slovo, kterým by Galbatorixovi pomohl. Po čas Eragonova věznění, za Eragonem často chodil Murtagh a povídali si. Stále mezi nimi ovšem panovala křivda vytvořená Galbatorixem. Před dvěma lety všechny včetně Murtagha zasáhla krutá rána. Vardenům se podařilo propašovat Eragonovi vzácný jed, který působí i na elfy. Eragon zemřel během několika vteřin. Murtagh poté odnesl jeho tělo Elvě. Ta ovšem ví, že Eragon mrtví není…
Murtagh se vydává najít zloděje, netuší ovšem, že zlodějem je právě Eragon, který čeká na příležitost, kdy se pomstí. Chce nalákat Galbatorixe do skály Kuithan, kde se ztratilo už mnoho bytostí a nikdy se nevrátili. Eragon ale neví, že runy ve skále Kuithan mají kouzelnou moc a přenesou, jak Elvu tak Eragona s Murtaghem zpátky v čase.

Povídky(jednorázové)

23. června 2008 v 11:25 |  Povídky
Zatím mě nenapadla žádná jednorázovka, ale snad něco vymyslím:-)

Další články


Kam dál